Září nás ve škole vítalo květy slunečnic a bylo ve znamení seznamování – s novými prvňáčky, se třídou II. oddělení ŠD, s vychovatelkou, se žáky mezi sebou navzájem a především s pravidly ŠD, na jejichž utváření jsme všichni usilovně pracovali a společně jsme tak hned na úvod vytvořili výstižný plakátek našeho oddělení „Mravenci“ s 22 mravenečky a jednou mravenčí královnou. V družině nás čekalo i setkání s angličtinou. Děti si při hraní zajímavých her s rodilou mluvčí anglického jazyka paní Moralesovou procvičily slovíčka týkající se barev, čísel a zvířat. Všichni jsme byli rádi za krásné počasí, které jsme trávili nejraději venku při hře fotbalu. Zároveň jsme si procvičili naše vědomosti o přírodě např. o houbách (jedlých, nejedlých i jedovatých), o plodech (které se na podzim sklízí ze stromů, zahrad a polí) i o zvířátkách (která se pomalu už musí chystat na zimu). Děti si vytvářely veselé obrázky muchomůrek, vymalovaly složité omalovánky jablíček, užily si legraci při vytváření obrázků hroznů vinné révy pomocí razítek z korkových zátek, a i když už všichni ví, že ježek jablka a hrušky nesbírá, tak jsme mu je při výrobě zápichu přeci jen pár na bodlinky dali. Když zbyla chvíle, nejraději se stavělo z dřevěných kostek – zatím jen jednoduché a stabilní stavbičky.
Na začátku října se děti při posledním (podzimním) dílu angličtiny rozloučily s rodilou mluvčí paní Moralesovou. Užívali jsme si „babího léta“ a věnovali se dál velmi oblíbené hře vybíjené a fotbalu jak na sportovním hřišti s umělým povrchem, tak také na fotbalovém hřišti s trávníkem. Pozorovali jsme přírodu, která se nám začínala barvit do podzimu. Břízy u fotbalového hřiště začaly zlátnout a tak jsme si vyrobili svůj obrázek zlatavých bříz. Práce to byla složitá, ale při správném rozfázování se nám všem povedla. První bylo tupování oranžovo-žlutého pozadí a obtiskování bublinkové fólie natřené bílou barvou. Poté se ještě na mokrou barvu nasypalo trochu zlatých třpytek. Mezitím, co zasychala barva na obrázku s pozadím, si děti nastříhaly proužky papíru jako kmeny bříz, které potom nalepily cik, cak na zaschlé pozadí a…..čekaly, až na ně přijde řada s kartou, kterou následně rozmazávaly černou barvu po kmenech bříz. Práce to byla složitá, náročná a děti se při ní učily trpělivosti, pečlivosti i spolupráci. Každý měl pak radost z pohledu na svůj obrázek plný zlatavé záře bříz. Na začátku října jsme stihli připravit pro obecní knihovnu obrázky soviček, ze kterých měly paní knihovnice velkou radost a vystavily si je v knihovně. Zároveň jsme se zapojili do akce „Záložka do knih spojuje školy“ a vyrobili pohádkové záložky do knih pro žáky partnerské slovenské školy v Radošině. Poslední akcí, kterou jsme zvládli, než přišla vládní omezení z důvodu COVID-19, bylo obtiskování listů na trička. Děti se učily poznávat jednotlivé listy. Přiřazovaly listy ke stromům i jejich plodům. Obtiskovaly listy potřené barvami na textil na svoje trička (občas i do nápaditých obrazců) a po zažehlení (paní vychovatelkou) tak získaly trvalou památku na letošní barevný podzim.
Listopad s sebou přinesl sychravé počasí a tak jsme si vyrobili alespoň koláže pestrých deštníků v dešti. Deštníky byly originální stejně tak, jako kapky deště jednotlivých kresbiček dětí. Někdo kreslil liják, někdo přeháňku, někdo velké kapky deště, jiný bodavé či dokonce mrazivé. Z deštníků v dešti jsme pak měli hezkou výzdobu na chodbě školy. Abychom to pochmurné počasí lépe zvládali, upekli jsme si muffiny z červené řepy, která se na podzim sklízí. A i když někdo červenou řepu nemá rád, tak muffiny z červené řepy mu prostě chutnali. Radost nám dělaly i africké fialky na okně třídy, které díky naší dobré péči krásně vykvetly. A protože je listopad pro zvířátka časem schovávání se do pelíšků – nakreslili jsme si podzimní obrázky „myšky v noře“. Obrázky se moc povedly a tak jsme jimi vyzdobili velkou nástěnku chodby. K obrázkům jsme přidali hezkou básničku: „Vítr cinká na šišku, myška spinká v pelíšku. Schovala se před zimou, vítr houpe, houpy, hou.“ Ven jsme chodili na vycházky a pozorovali měnící se přírodu. Listopad už končil a na stromech už žádné listí nezůstávalo, a tak jsme si vytvořili obrázky pozdního podzimu a holých stromů pomocí temper a bublinkové fólie. Díky velké trpělivosti a značné vytrvalosti se dětem dařilo i v jejich stavění s dřevěnou stavebnicí. Jejich konstrukce už nejsou zdaleka tak jednoduché jako v září.
Ani jsme se nenadáli a blížily se nám Vánoce. Děti se těšily na stromeček a vánoční prázdnin a aby nám čas lépe ubíhal, trávili jsme ho přípravou – výrobou ozdob i dárků. První velkou výzvou pro děti bylo nakreslení A3 obrázků s anděly. Po prvotním úleku i obavách některých dětí z náročnosti úkolu, následovalo ujištění, že si práci opět pořádně rozdělíme do menších částí. Začali jsme lehce, tupováním pozadí – někomu vycházelo více do růžova – červánkově, někomu do fialova – mrazivě a jiný měl temně modrou oblohu – noční. Anděle kreslily děti na druhý papír tuší, stejně tak jako hvězdy či vločky. Pak už se vše jen zkompletovalo. Andělé, společně s půvabným a velmi úhledně tuší psaným kouskem textu jedné vánoční písně, mohli vzlétnout na vánoční nástěnku u stromečku. Pocit radosti z obzvláště vydařené práce nás popoháněl dál – vyrobili jsme ozdoby zasněžených malovaných srdcí na vánoční stromy školy a pro své blízké pak zimní ledové svícny, zápichy – stromečky, přáníčka s „ledovými“ krystaly a papírové „plápolající“ svíčky na větvičce. Začali jsme pracovat na překvapení pro naše maminky ke květnovému Dni matek – ustřihli jsme našim africkým fialkám několik listů, které jsme dali do vody zakořenit. Pouštěli jsme si koledy, hráli hry a….konečně jsme se dočkali nadílky ve škole, ze které jsme měli velkou radost, i vánočních prázdnin.
To, co nám nepřinesl měsíc prosinec, to nám nadělil leden – sníh! To bylo radosti. Venku to první vypadalo jen na poprašek, ale nakonec jsme se dočkali pořádné peřiny. Chodili jsme stavět sněhuláky, bobovat, vytvářet andělíčky ve sněhu nebo se koulovat. Užili jsme si spolu spoustu legrace, o které si děti rády povídaly ještě ve třídě, třeba při povinném sušení u radiátoru. Jen hrnečky s nápoji, které si děti nakreslily podle svého vkusu a nápaditosti je nezahřály – i když, u srdce zcela jistě ano. Vytvořili jsme i další velké dílo, na jehož výrobu jsme se pečlivě připravovali, a proto se ve výsledku naše lucerny tak dobře povedly. Bylo naším cílem vytvořit lucerny – světýlka naděje – v tak těžké a složité době, jakou jen doba s COVID-19 je. Nástěnka se světýlky i opět krasopisně psaným textem pak zdobila naši chodbu a rozzařovala se pro všechny, kteří šli kolem. V lednu jsme si vyrobili i obrázky Tří králů a zápichy (recyklací plata od vajíček) se zimní vílou. A kdo měl dlouhou chvíli, mohl si vyrobit veselou skládačku podle své fantazie. Nezapomněli jsme na ptáčky, kterým jsme sypali do krmítka slunečnici, aby zimu v pořádku přečkali a na jaro nás mohli zase potěšit svým zpěvem.
Během února jsme si užívali sněhových radovánek stejně jako v lednu. Někdo stavěl sněhuláka, někdo třeba sněhového koníka. Milovnice koní si své oblíbené zvíře i namalovaly temperami. Ve třídě nás stále nepřestávala bavit hra s dřívky, se kterými se, jak jsme zjistili, kromě staveb věží, dala stavět i silnice. V rámci únorových radovánek proběhl v družině i zvířátkový karneval s tombolou. K svátku všech zamilovaných – sv. Valentýnu jsme si vyráběli barevná srdíčka z krepového papíru, ze kterých jsme si udělali zápichy pro své milované. Pokusili jsme se o namalování zajímavých fantasy obrázků se srdíčkovými balónky či květinami. Z rozstříhané poloviny papírového srdíčka jsme na barevný podklad lepili (k údivu a překvapení dětí) celé srdíčko. A pomocí obtiskování rukou vytvářeli další srdce z lásky. Únor byl srdíčkový a dělal nám tím teplo na duši. Na konci února sníh roztál a my si letos poprvé zase všichni zahráli na sportovním hřišti míčové hry. I když už sníh nebyl, stále jsme mysleli na naše ptactvo a sypali do krmítka slunečnici. Na jaro je ještě moc brzy, nicméně jsme se pustili do jeho přivolávání a zároveň do zkrášlování 4. třídy žákům, kteří v rámci opatření COVID-19 stále nesměli ještě chodit do školy jako my a v jejichž třídě se „zastavil čas“ o Vánocích. Dětem to bylo líto, a proto pro ně vytvořily moc veselá a barevná sluníčka na jejich nástěnku a květinový věnec z obalů od vajíček na dveře. Jeden pro ně a jeden pro nás. Však ono to jaro brzo zase přijde.
Přílohy
Březen pro nás nebyl moc vlídný, díky zpřísněným opatřením vlády kvůli COVID-19 jsme i my ostatní museli zůstat doma a vzdělávat se distančně. Paní vychovatelka stačila už sama dozdobit 4. třídu našimi výtvory a přidala výzdobu největší nástěnky v budově. Jako téma pro výzdobu nástěnky zvolila ty, které jsme celou zimu chodili přikrmovat – ptáčky. Pokračovala i na našem překvapení pro maminky k MDM, pro které jsme už v prosinci nechávali zakořeňovat lístečky fialek. Lístečky, už zasazené do hlíny v květináčcích, opečovávala provizorně doma (distančně se nám tak úspěšně rozrůstaly). Kdo měl zájem, mohl se přihlásit k paní vychovatelce k online čtení. Připravila si pro nás dvě zajímavé knížky, které jsme zvládli celé přečíst. A tak, i když to zprvu nevypadalo, nakonec nám březen utekl jako voda.
V dubnu se nám začalo blýskat na lepší časy. Začali jsme se, sice zatím jen rotačně, ale přesto konečně – vracet do školy. Chodili jsme na vycházky a pozorovali změny v přírodě. Objevovali jsme počínající jaro – v podobě prvních květinek i živočichů v okolí. 22. dubna proběhl Den Země, při kterém jsme spolu hráli poznávací hry, věnované tématu Země. Vyráběli jsme zeměkoule, poslouchali píseň „Chválím tě země má“, pracovali ve dvojicích na obrázku naší planety a ze všech prací si udělali krásnou výstavku na chodbě školy. Našli jsme si i čas pro hru na hřišti. A všichni jsme se už nemohli dočkat opravdového jara, které letos přicházelo pozvolna.
Květnové počasí nám moc venkovních aktivit nedopřávalo, častý déšť a chladné počasí nebylo zrovna to pravé, co bychom si přáli, ale když byla možnost, zašli jsme alespoň na vycházku, abychom zjistili, jak už jaro pokročilo. Ve třídě jsme rádi hráli různé společenské hry. A protože jsme už dobrými čtenáři, vyrobili jsme si rohové záložky do knížky dle své fantazie. Konečně tu byl Den matek a my si mohli pro maminky vyrobit přáníčka, lepenková „perníková“ srdíčka, barevné tulipánky z proložek od vajíček a především si pro maminky odnést i naše vypěstované africké fialky. Práce, kterou jsme započali již v prosinci nám nesla své ovoce v podobě rozrůstajících nových rostlinek. Teď už je na každém, jak se o rostlinku bude dál starat – pokud dobře, odmění se brzy květy. Procvičovali jsme se dál ve stavění s dřívky. Svou trpělivostí a pílí vyrážíme dech i paní vychovatelce. Pro radost jsme si vyrobili veselý jarní svícen. Každý měl svůj originální nápad, jak si sklenici pomocí krepového papíru nazdobit. Začínáme pracovat na speciálních obrázcích připomínajících vitrážovou techniku. Každý si vybral jedinečný zvířecí motiv a pokusil se podle něho nakreslit svůj obrázek. Venku jsme sledovali přeměnu „pampelišek“ – smetanek lékařských. Z krásných žlutých květů se stávaly chomáčky chmýří. Pro potěchu jsme se pokusili takové pampeliškové chomáčky nakreslit. Stačí fouknout a něco si přát.
